Šlo by o množinu všech unikátních sledů pěti po sobě jdoucích zastávek pražské železnice rozlišených dle určitého pravidla. Ta má zcela konkrétní mohutnost, jenom by byl ještě tak pětkrát větší opich určovat, kolik takových unikátních sledů je, aby se zjistilo, jakou abecedu použít.

Ale v principu ta mohutnost spočíst jde, pokud si člověk představí svět, kdy přesně ví, jaké rozlišovací pravidlo a kterou množinu zastávek má používat.

Takže si můžu buď vybrat, že „existuje důvodná pochybnost“ (a použít A26), nebo ty unikátní sledy spočítat a použít třeba A24 (když vyřadím jenom sledy se třemi a více nulami za sebou, ale to možná není jediné omezení).

Kdepak, podle pravidel musíš použít A26. :) 

Aleši, bacha, bývalá (Malá) Chuchle a bývalá Velká Chuchle jsou dvě různé stanice na různých místech.

Někdy nad ránem, když jsem si myslel, že už mám ty stanice opravdu všechny, jsem nám vytiskl papír, na kterém, kdybychom použili hned správný princip a abecedu, bychom četli tajenku "KLAVCFCOVENDOK". Ondro (Š.), myslím si, že Chuchle byla naše chyba, protože, když jsem nakonec tajenku (potom, co jsme si řekli, že dnes už z toho asi nic nebude, vyvětral jsem mladý mužský odér, uklidil kuchyň, naplnil myčku, umyl se a převlíkl do pyžama, ale přesto mi to nedalo) z šifry dostal, měl jsem v její pozici celkem jasno (ale stejně jsem neměl všechno, nakonec jsem dostal STAVEDFO VETKOV). Nicméně, je to jen další nejistota do luštění. I hráči můžou někde něco málo mít špatně -- normálně to do luštění většinou vidle nehodí, ale tady je to další zadřené kolečko.

To si můžete gratulovat k nalezení správného zdroje dat, Dominiku. Nám totiž jedna trasa sveřepě a zdánlivě nevyvratitelně začínala nulou (bývalá Velká Chuchle na trase od Radotína), což nám naopak našeptávalo – spolu s tím, že šifra ukazuje černé a bílé kroužky – že by to mohl být ten braille. Ano, tu nulu jsme si ozávorkovali, protože jsme taky chtěli, aby vše začínalo jedničkou, ale realita nám říkala něco jiného.

Nám jedna trasa začínala na nulu (papíry zůstaly u Aleše, takže nevím která, ale byla tuším v poslední třetině). Což nás na Po trati od binárky neodradí, ale braillový červík zahlodá víc.

Pro evidenci - u nás úvaha nad zaniklými stanicemi proběhla po dvou nebo třech hodinách. Do příchodu nápovědy jsme s ní stihli pracovat docela dost a po nějaké době ji i vědomě a po společné diskusi zavrhnout - na základě naší zkušenosti (z Po trati i jiných her), že naše výstupy vypadají přesně tak, jako když se člověk úporně snaží aplikovat špatný princip.

Díky za odpověď, Václave. Nemám chuť dál podstatu svého feedbacku vysvětlovat. Tvůj přístup nechápu. Měl jsi možnost vidět, že šifra nefunguje. To je fakt, ne domněnka. Ale nejsi ochotný s nějakou základní mírou pokory přijmout autentickou reakci hráčů, kteří se snaží ti říct, proč nefunguje. Ti hráči reálně tu šifru luštili, ty jsi ji (jenom) vymýšlel. Místo toho nám vysvětluješ... co vlastně? Jak jste uvažovali před hrou? Jak chápat realitu? Že to lépe nešlo? Jak lépe luštit? Jak lépe luštit Po trati?

Pokud tě urazila zmínka o sadizmu, tak se omlouvám. Samozřejmě si doslova nemyslím, že jste sadisté. Jenom se pravidelně na Po trati nacházíme v situaci, kdy před sebou máme šifru, se kterou jde udělat mnoho různých věcí, z nichž jedna je relativně náhodně správná. Vychází to z minimalismu, absence dodatečných vodítek a v posledních letech občas i ze subjektivní nejistoty ohledně použité abecedy. Tyhle šifry pak označuju jako „sadistické“, protože by sice org mohl šifru zjednoznačnit, napovědět, prořezat větve stavového prostoru, ale neudělá to. Spokojí se s tím, že šifra je mechanicky správně luštitelná. Zbytek je problém hráčů.

Tady bych upozornil na opakující se rozdíl - apel na nepoužívání abeced se pravidelně zjevuje bezprostředně po hře, tzn. na základě prožitých herních situací, ne na základě obav.

Pochopitelně jsme přestupovali. Na Smíchově, na Hlavním nádraží, v Hostivaři a v Libni. Možná ještě někde. Byla to naše preferovaná varianta, jak trasy projet, protože zadání prostě vypadalo jako šifra o vlacích, a koneckonců i nápověda explicitně zmiňuje osobní vlaky. K tomu, aby se ježdění linkami S stalo jednoznačné, stačilo odmítnout pěší přestup z Hlavního nádraží na Masarykovo, což se zdálo jako rozumná volba, protože přece držím šifru o vlacích.  
Zvětšili jsme si tím stavový prostor neúměrně sami? Samozřejmě ano, a v dobré vůli. Proto ti to tady teď říkáme. Co je to vůbec za dotaz?

Dominiku, odkazoval jsem na obtížnost generovanou nejistotou vyplývající z toho, že hráč neví, nebo neumí jednoznačně určit použitou abecedu.

Souhlasím, že v principu je praktické, že org může efektivně použít abecedy různých mohutností. Ten nápad je ve své podstatě dobrý. Odkazuju na ty praktické efekty mimo podstatu toho nápadu. Tam se snad shodneme, že abecedy občas přidávají velké množství práce. A stačí i jen jedna šifra s větší mírou nejistoty ohledně použité abecedy, aby hru narušila. Když se takových šifer sejde víc, už je náročné odolat frustraci a demoralizaci.

Pro jistotu upřesním: to se letos nestalo. I desítka se v tomhle ohledu chovala víceméně dobře. To až v kombinaci s dalšími volitelnostmi tam ten stavový prostor explodoval. Jde jenom o to, že to samotné pravidlo ve své otevřenosti do hry vnáší velký prvek nejistoty a klade nároky jak na hráče (pečlivě rozvážit, jaká abeceda se použije), tak na orgy (mít jistotu, že všude používají správnou abecedu).

Václave, ty volnosti podle mě všechny volné jsou. Formálně je výjimkou použitá abeceda, kde souhlasím, že pravidla jinou variantu neumožňují. Zároveň praxe ukázala, že nejsme sami, kdo za současného znění pravidel raději vyzkouší více možných variant, přestože se dá jednoznačně vymyslet, kterou abecedu použít. Ono je to samo o sobě trochu šifra na to přijít a důvěru ve správnost vlastní úvahy po pár hodinách nad šifrou prostě ztratíš a začneš zkoušet.

Vás jo. Nemyslím to nijak zle, ale loni vás třeba napadlo začít variabilně dlouhé binární číslo nulami. Oproti tomu mi přijde úvaha, že se braille znak na konci doplní „nulami“, poměrně logická. Zejména když mám v šifře ukázaný černý a bílý puntík, nikoli nulu a jedničku. Tam se fakt těžko rozhoduje, jestli mi šifra napovídá na binárku, nebo na brailla.

Tomuhle asi nerozumím. Tajenku i použité segmenty tratí si volíte. Kdybyste si řekli, že se omezíte jenom na trasy existujících linek S, tak byste šifru taky sestavili, ne? Nám připadalo zhruba stejně intuitivní, že bychom měli pracovat s existujícími linkami, jako s nejkratšími možnými trasami (varianta „drezína“). Podotýkám, že tahle volnost existuje ve fázi, kdy nevíš, jak se šifra luští. Až ze zpětného pohledu se dá usoudit, že logičtější je neřešit linkové vedení a řešit jenom koleje.

To souhlasím, ale vzhledem k dalším volnostem to nestačí. My jsme ve fázi, kdy jsme měli víc než polovinu písmen správně, byli odhadem tak šest až osm hodin. Kdybychom měli před sebou jenom tuhle jednu tajenku a zírali soustředěně jen do ní, tak ty chyby asi opravíme. (Měli jsme teda smůlu na „blbé“ chyby typu škaredá písmena hned zkraje.) Ale my těch tajenek, resp. čísel vzniklých z binárky, před sebou měli fakt hodně.

No, k tomu se mi chce podotknout, že ne každá skutečnost je i vhodným námětem pro šifru. Občas se dá skutečnosti pomoct a třeba založit nebo zrevidovat užitečnou stránku na Wikipedii, ale často je podle mě lepší komplikované skutečnosti na terénních šifrovačkách, kde má stačit jenom tužka nebo papír, ignorovat.

Upřímně, ano a ano. Člověk nemusí dostat ten seznam explicitně. Když si třeba představím, že na pátém stanovišti luštím nějakou železničářskou mapu, jejíž součástí, ale nikoli principem, je označení a umístění současných i bývalých stanic, tak mi pořád přijde hezké ji na desítce vytáhnout a znovu použít. Vlastně mi to přijde o dost hezčí než si definovat a používat ad hoc mřížku 5×5 písmen na několika po sobě jdoucích šifrách. Desáté stanoviště na Po trati čekám drsné, proti tomu ani popel, ale drsné použitým složitým principem, nikoli nutností dělat několikahodinovou rešerši historie železniční dopravy v Praze.

Vlastně jsem tím feedbackem chtěl říct, či znovu zopakovat, že jsou různé druhy zmaru. Ten, který skončí plácnutím do čela, protože šifra je drsná, ale fér, je dobrý zmar. Člověk se poučí, hecne, chce příště líp. Ten, který končí chutí plácnout orga (nikoli do čela), je zmarem, který úplně nevyhledávám, no. :)

Jestli "hodna desátého stanoviště na hře Po trati" má být šifra, jejíž medián vyluštění je sedm a půl hodiny, do značné míry na základě problémů, o kterých se vědělo předem, tak si myslím, že by na tom hodnotovém žebříčku stálo za to trochu zapracovat.

Taky bych chtěl orgům poděkovat. Sice nemalá část našeho týmu po hře poprvé zcela vážně zvažuje, že už nám ono unikátní „Po trati experience“ stačilo, ale mám pocit, že se sluší oddělit ten jeden prvek, který se nám poměrně dost zajídá, od konkrétních prvků v letošní hře.

Všechno mezi startem a naším 12hodinovým zákysem se mi líbilo. Byla to zábavná, dobrá, šifrově zajímavá šifrovačka s hezkým leitmotivem. Nemám sice rád utajené znovupoužívání věcí z minula (mřížka 5×5), ale šifry na mřížce založené byly opravdu hezké, takže je přesto hodnotím kladně, bavily mě.

A k tomu zákysu... to je přesně ta ukázka potratího sadismu, kterou fakt moc nemusíme. Ta šifra se dá zároveň shrnout slovy „jednoduchá binárka“ a „bloudění nekonečným stavovým prostorem možností“. Když člověk má kliku a zabloudí do správného zákoutí toho stavového prostoru, tak šifru vyluští rychle (třeba jenom za pár hodin), pokud má člověk smůlu, tak může mít jasnou a správnou představu o tom, jak se šifra luští, a zkoušet nekonečné variace na to stejné téma. Jako my.

Volnost v použité abecedě. Volnost v použitém šifrovacím principu (binár nebo braille). Volnost v definici „zaniklé stanice“. Volnost ve volbě cesty mezi dvěma stanicemi.

Když se tyto volnosti pronásobí, vznikne obludně velký objekt, který je potřeba zmapovat a sepsat. Jedna z těch padesáti možných tajenek bude možná správná (byla, Aleš ji nakonec našel). Nebaví mě to. Hrozně mě to frustruje, popravdě. A ne tím způsobem, kdy si řeknu „příště se líp připravím, natrénuju“. Protože na to se připravit nejde, to se musí oddřít a doufat, že člověk uvažuje podobně jako organizátor. Jediná funkční příprava by byla tvorba digitálního brutítka, které by umělo automaticky vyhodnotit záznam dat ve více abecedách, s opravami náhodných chyb a vyhodnocením pravděpodobnosti, že výsledek je český text. To naprogramovat nejenže umím, já to naprogramované i mám. Ale používat to nechci. Stejně jako nechci používat na hře laptop (s nímž se IMHO desítka luštila ostře lépe než jenom s mobilem).

Orgové, nechcete ty abecedy prostě zrušit? Nebo přidat do šifer nějaký prvek jasně determinující použitou abecedu. Ano, šifry budou jednodušší, ale budou jednodušší o tu část obtížnosti, kterou nikdo (doufám?) v šifrách nechce.

Pak už by jenom stačilo u té vlakové šifry nějak zajistit, že hráči mají kanonický zdroj, který by mapoval současné a bývalé stanice osobních vlaků (tuhle informaci umí předat třeba předchozí šifra) a šifra číslo 10 by byla nejen průchozí, ale vzhledem k leitmotivu hry i opravdu hezká a typicky potratí.

Uzavírám opět poděkováním, protože vnímám, že jste pro nás připravili fakt hezký obsah. Je vidět, že to umíte dělat tak, že se na hře jak dobře bavíme, tak pěkně potrápíme. Umělý bifurkátor validních cest k řešení není potřeba.